Dolovenou roku 2013 jsme naplánovali až na poslední týden v září a vybrali jsme Chorvatsko, konkrétně riviéru v Makarské. Doprava po vlastní ose autem, odhadem 1200 km. Jaká je cesta tímhle směrem a jaké je Chorvatsko?

ČR – A – SLO

Respekt z cesty samozřejmě trochu byl, ovšem ohledně řízení na dlouho trasu jsem si byl celkem jistý. Odjezd po půl páté ráno směr D1 na Brno, následně koupě Rakouské dálniční známky a poté Mikulov, Vídeň, Graz a dálnice směr Maribor. Nechci říkat, že Rakousko máte hned za sebou, to rozhodně ne, je to sakra dlouhé. Na druhou stranu je to ale klidná a bezproblémová část cesty. Krom trochu většího provozu na Vídeňském okruhu to je vcelku jednotvárná cesta po kvalitních dálnicích. Před hranicemi se Slovinskem jsme sjeli z dálnice a dali se na Murreck. Hranici jsme přejeli po tamnějším mostě a veničkami se dali na přejezd této poměrně malé země. Bylo to zajímavé a kulturní roztýlení a navíc nebylo nutné kupovat ještě další (Slovinskou) dálniční známku. Velice jednoduchou trasou směr Lenart a následně Ptuj jsme se dostali do míst kde končí Slovisnká dálnice, na jejíž pokračování jsme se za městečkem Ptuj připojili. Zde se již po dostáváme na Chorvatské hranice, kde náš čeká nejprve dvojí pasová kontrola a následně mýtná brána Chorvatské dálnice.

HR

Naše cesta vedla po dálnici na Záhřeb, dále směr Zadar a dolů až k exitu na Šestanovač kde jsme sjížděli, překročili pohoří a podél moře dojeli do Makarské.

Chorvatské dálnice

Chorvatské dálnice jsou zpracované v trochu jiném duchu než ty naše. Jedná se o pevně uzavřený prostor, na který si vyzvedáváte platební „ticket“ již při vjezdu. Platí se za ujeté kilometry (využitou část dálnice). Při sjezdu na exitu ticket odevzdáte a dle ceníku vám bude vypočtena částka k zaplacení. Oproti dálnicím v Čechách je zde těchto „exitů“ velice poskromnu. To je dáno hlavně rázem celé země, která (oprati Čechám s vesničkou po každých dvou kilometrech) působí vcelku pustě a prázdně. Stejně tak je to i s benzínkami. Na druhou stranu se zde využívá „Rest-place“ stejně tak jako třeba v Rakousku. Některá tato „odpočívadla“ jsou i bez benzínových pump, pouze drobné parkoviště s toaletami (zdarma – v rámci využítí dálnice), případně s malým občerstvením. Tento mýtným systém se jeví jako velice elegantní, pravděpodobně i díky němu jsou dálnice kvalitní, bezpečné a dobře udržované. Vjezd skrze mýtnou bránu má ovšem i svá negativa, která se projeví v sezóně, kdy se do Chorvatska hrnou turisté a pak se na takových branách (hlavně kolem Záhřebu) tvoří mnohahodinové fronty. Vzhledem k našemu pozdnímu termínu na konci sézony jsme naštěstí nepocítili sebemenší zádrhel a všude bylo krásně prázdno.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak ne všechny dálnice patří státu a tudíž zde není jednotný platební systém. Dálnici A2/E59 která se táhne od Slovinsko-Chorvatských hranic až k Záhřebu pronajímá stát soukromníkovi a tudíž zde platíte samostatně. Ještě před Záhřebem je tedy poplatná část ukončená a znovu projíždíte dalším mýtem až za Záhřebem. Zde se již dá bez přerušení pokračovat zbytkem Chorvatských dálnic případně až na jižní konec pod Makarskou.

Za první úsek k Záhřebu zaplatíte 48 kun, za druhou dlouhou část od Záhřebu až ke sjezdu na Šestanovač jsme zaplatili necelých 200 kun. Od Záhřebu je to cesta dlouhá a únavná, ale musí se Chorvatsku nechat krásný ráz krajiny a co teprve když se přiblížíte k Zadaru. Majestátní příjezd ze skaliskek následovaným ostrým klesáním téměř na úroveň moře dolů k Zadaru. Nádrherná podívaná, která přeci jen řidiče trochu probere a dá mu trochu energie aby zvládnul dalších cca 400 km do Makarské.

Chorvatská krajina

Jak jsme se my stále více blížili jižnímu cípu země, zastavili jsme na jednom z dálničních odpočívadel. Zde se nám naskytl nádherný výhled na řeku Krku protékající stejnojmeným národním parkem. Ráz krajiny i flóra se již čím dál tím víc podobali rázu jižních balkánských zemí.

Během jízdy po dálnici se můžete bez problému nechat unášet pohledem na okolní krajinu. V jednu chvíli se dálnice táhne po úbočí pohoří a opatrně usazená na vrstevnici se klikatí podél jednotlivých svahů až v jednu chvíli zmizí v tunelu, kterých následně začne celá série. Po krátkém klesání se cesta usadí na široké nížinné pánvi a vy máte kolem sebe planiny porostlé nízkou travou, která se v přicházejícím podzimu předhání v mnoha odstínech zlato-oranžové barvy. Daleko od dálnice se pne mohutné pohoří s ostrými vrcholy a někde za ním je schované moře.

Krajina Chorvatská je nádherná jižanská kompozice působící až pustým dojmem, díky slabé zástavbě. Srdce turisty by ihned sbalilo krosnu a on by vyrazil na kteroukoli stranu a prostě šel a na vesnici by ani nenarazil.

Makarská

Letovisko jižního v Chorvatska. Typické kamínkové pláže doplněné borovicemi poskytujícími v některých částech stín. Promenáda táhnoucí se kolem moře. A hlavně! Hlavně to majestátní pohoří, které se pne ihned o moře do ostrých vrcholů a dohlíží na celé dění pod sebou. Pohoří Biokovo a celý Národní park dodává i obyčejnému koupání v moři v těchto místech specifickou atmosféru.

Samotné letovisko je typicky Chorvatské. Plné penzionků k letnímu pronajímaní, mnoha hotelů a turistického ruchu. Promenáda je porůznu obsypaná stánky se suvenýry, drobnostmi, Levandulovým-vším-co-se-dá-vymyslet a spoustou restaurací různých kvalit. Od našeho hotelu Biokovka se dalo krásnou klidnou procházkou dojit po promenádě až k jižnější části s přístavem větších lodí. Velice hezké je také zajít na cíp drobného poloostrova, který se z Makarské táhne a na jehož konci je malý maják. Pohled zpět na Makarskou je obzvlášť ve večerních hodinách kouzelný.

Dovolenou jsme zvolili schválně až na konci září, tak abychom se vyhnuli letním návalům jak na cestě, tak přímo na místě ve městě a na pláži. Obojí vyšlo brilantně. Ubytování na místě bylo klidné a příjemné. Daný termín v praxi znamenal to, že jsme se vyhnul rodinám s malými dětmi a naráželi jsme částečně na opozdilce jako jsme byli my a v největší míře pak seniory. Seniorů, z malé části místních a převážně německých, byl plný hotel.

Celá dovolená byla plánovaná jako extrémně relaxační a flákající se a tak jsme ji taky strávili 🙂 Nicméně i po tom mále co jsem měl možnost vidět bych se velice rád někdy v budoucnu vrátil za nádhernou přírodou této země.