Sněžka – majestát Krkonoš, hora dvou zemí, nejvyšší bod České Republiky.

Povídání o výšlapu na tenhle „kopeček“ 

Sněžka, se svými 1 602 metry nad hladinou moře je to nejvyšší hora ČR. Výšlap na ni je záležitost, kterou by měl minimálně jednou za život absolvovat každý. Já jsem tak udělal v Sprnu 2009, během nádherného letního dne.

Trio ve výchozím bodě – Pec pod Sněžkou

Naplánoval jsem tehdy tento výlet, vyzval své dva, pro cestování stejně nadšené, přátele a vyrazily jsme ji pokořit. Krásný výlet na celý den. Tehdy v Srpnu započal výlet srazem kolem dváté hodiny ranní a téměř tříhodinovou cestou po okreskách (i menších silničkách) směr Krkonoše. Taková záležitost není jen o přítomnosti dálniční známky v autě, ale především o tom, vyrazit skrz zapadlé kouty naší malebné republiky, vidět zajímavé místa, zapomenuté vesničky a podobně. Kdyby náhodou ještě někdo neměl tu čest podívat se směrem k Peci pdo Sněžkou, vězte, že cesta je bezproblémová a do 769 m.n.m, ve kterých se hlavní výchozí bod všech tůr na Sněžku nachází, vás nečeká žádné hrozivé stoupání.

Po příjezdu na místo uvidíte značky informující o zákazu parkování kdekoli u silnice a turistovi tedy nezbývá nic jiného než využít služeb placených parkovišť. Není se čeho bát, za zhruba 6 hodin parkování zapltíte kolem sta korun. Před startem výšlapu Vám Pec nabídne krom pár bufetů s občerstvením (za nečekaně přiměřené ceny, což od vrcholu nečekejte) také bobovou dráhu, na které přijde dospělého jedna jízda na 70Kč a to je tak akorát pro uvolnění. A poté je akorát tak čas vyrazit na „ten velkej kopec“ – poněvadž odsud ho ani neuvidíte 

Ještě snad zmíním, že před samotným vstupem do lesnatého porostu minete toho dloúúhého hada lidí čekajících na lanovou dráhu na Růžohorky, což ale není předmětem našeho zájmu, jelikož to o čem jsem mluvil na začátku se vskutku netýká lanovky, každý by si ji měl vyšlápnout po svých (pokud mu to samozřejmě zdravotní stav dovoluje).

Pohled na Sněžku cestou z Růžohorek

Jakmile se ostrý výšlap po zelené začne pomalu zvolňovat v příjemnější cestu, je to znamení toho, že jste téměř na Růžohorkách. Zde naleznete nějaké to občerstvení, kde byli v nabídce dokonce i ovocné knedlíky (tuším, že švestkové). Odsud následuje asfaltová cesta, až do té chvíle než minete konečnou respektive přestupní stanici lanovky (zda ta línější část populace buď přestoupí na finální lanovku na vrchol a nebo zbytek vyšlápne pro své „svědomí“). Poté co minete stanici, skončí asfaltka a míříte k vrcholu, který nyní konečně již vidíte jako cíl své cesty. Cesta od lanovky na vrchol, je zhruba tak půl na půl, půl cesty procházka po rovné cestě obklopené Krkonošskou přírodou a půl cesty výšlapu do kopce kde turistu přírodní porost pomalu opouští. Cestou sice vidíte na pravé straně lanovku, ale jinak všude kolem nádhernou krajinu  . Jakmile začne přituhovat a vy to pocítíte na plicích je to jasné znamení toho, že vrchol už je „co by kamenem dohodil“.

Pokud jste došli až na vrchol gratuluji  Splnily jste si vlasteneckou povinnost, vyšláply jste na nejvyšší bod naší republiky, překonali jste přes 800 metrů výškového rozdílu, nacházíte se v 1602 metrech na mořem a máte moje uznání. To vše by ale mělo být vedlejší, jelikož tohle má člověk podniknout sám pro sebe, pro ten vnitřní pocit, pro ten nádherný výhled, pro ty báječné vzpomínky na toto místo.

Památka z vrcholu